V lednu 2024 si několik lidí vyměňuje připomínky k textu o trampingu. Na první pohled běžná práce: někdo dodá podklady, další upraví formulaci, někdo nabídne pomoc s editací. Význam té korespondence se ukáže teprve ve chvíli, kdy si vedle jednotlivých jmen napíšeme jejich role. 4

Jiří Adamovič je geolog a spoluautor odborného vyjádření. Michaela Zemková uvádí, že získala podklady od Ladislava Pořízka. Karolína Šůlová je mluvčí AOPK, tedy instituce, jejíž přístup ke kempům je předmětem sporu. V řetězci nabízí práci s výsledným textem, jeho mediálním využitím i doporučení k zaslání na ministerstvo.

Čtenář pozdějšího odborného vyjádření vidí jména vědců a argumentaci k vlivům trampingu. Čtenář e-mailů navíc vidí, že na přípravě jeho veřejného vyznění spolupracuje také kritizovaný úřad. To je podstatná souvislost, kterou samotný seznam odborností nezastoupí.

Do této práce vstupuje i etnolog Jan Pohunek. Šestnáctého ledna nabízí fotografie poškozeného Sovího hradu a snímky, které by tramping představily v příznivém světle. Neřeší se tedy jen znění odborných závěrů. Připravuje se i jejich obrazový doprovod a veřejný účinek. 4 Pohunka později najdeme také mezi účastníky jednání AOPK v Doksech.

Do odborného textu vstupuje ředitelské místo

Šůlová v témže řetězci připomíná personální situaci: „ředitel AOPK ČR je už přesoutěžen, ředitel Kokořínska nikoli.“ Poznámka o vedoucím místě tak stojí přímo vedle práce na odborném a mediálním sdělení. Není nutné si domýšlet soukromé rozhovory nebo skrytou dohodu. Tuto souvislost zachycuje samotná korespondence. 4

Úřad má samozřejmě právo vysvětlovat svůj postup a odpovídat na kritiku. Jenže veřejnost musí vědět, čí stanovisko vlastně čte a jak vzniklo. Pokud se odborná obhajoba připravuje za součinnosti instituce, které má zároveň pomoci, nelze její váhu posuzovat bez této informace. Vědecký titul autora neodstraňuje jeho účast na konkrétním sporu a tisková pomoc úřadu není neutrálním prostředím vzniku textu.

Prvního února 2024 vychází na Ekolistu vyjádření mezioborové skupiny vědců, mezi jehož spoluautory je i Adamovič. K jeho závěrům o trampingu a ohni je proto potřeba připojit i lednový řetězec. Dokumenty patří k sobě: jeden ukazuje veřejnou argumentaci, druhý její přípravu. 32, 4

Odpověď na kritiku, nebo obrana vlastní minulosti

Podstata výtky nespočívá v tom, že by spolu úředníci a vědci nesměli mluvit. Jde o to, co má výsledná práce vyřešit. Ve spise už existuje upozornění na chybný výklad zákazu ohně a veřejnost se ptá na účinnost kontrol. Odpovědí má být vysvětlení nápravy, zjištěných pochybení a pravidel dalšího postupu. Společně připravené příznivé sdělení tyto otázky samo nezodpoví.

Z korespondence je dobře vidět, proč je označení „spor o tramping“ příliš úzké. Ve hře je pověst regionální správy a jejího vedení. Vysvětlení dosavadní tolerance se stává společným zájmem lidí, kteří zavedený režim hájí, i instituce, která jej měla posuzovat. Úřední povinnost přitom trvá: rozhodovat nestranně a nevytvářet nedůvodné rozdíly mezi lidmi podle osobní blízkosti. 12

Právě tak v tomto seriálu používáme pojem měkká korupce: pro poměry, v nichž se veřejná povinnost podřizuje osobním vazbám a společné potřebě zachovat vyhovující stav. Kritika míří na zvýhodňování a institucionální sebeobranu. Její síla leží v konkrétních kontaktech a úkonech, které dokumenty umožňují sledovat.

Do konce roku dostane kauza nový rozměr. Vedle úředních dopisů a koordinace textů se objeví zvukové záznamy rozhovorů ze Sovího hradu. A z následné reakce bude patrné, jak obtížně správa přijímá veřejnou kontrolu vlastních lidí.

Adamovičovo zapojení má i dlouhodobé spolkové zázemí: Sdruženec jej už v roce 2018 označuje jako Žraloka / Velkého bílého, člena Patriotů a hostitele jejich okruhu u Housky. V následujícím dílu otevřeme vlastní časopis lidí kolem tábořišť. 91