V roce 2008 už bylo dávno o čem vědět

Na druhé straně zápisu ze zasedání Archeologické komise Libereckého kraje z 21. března 2008 jsou dvě čísla: 97 nepovolených tábořišť a 48 narušených skalních dutin s prokázanými historickými terény. Týkají se průzkumu z let 2002 až 2007 na přibližně čtyřiceti kilometrech čtverečních. Komise popisuje masovou činnost, která poškozuje a ničí archeologické nálezy. Informaci dostávají orgány památkové péče i ochrany přírody. ⁹

Pod převisem přitom může být problém i to, co návštěvník vůbec nevidí. Vrstvy zeminy uchovávají stopy dřívějšího života a využívání místa. Když je někdo odkope nebo přemístí, aby získal rovnou podlahu či pohodlnější spaní, odnese si s nimi i informace, které už nikdo znovu neposkládá. Uklizené tábořiště proto nemusí být nepoškozeným místem. Právě to archeologové ve svém varování vysvětlují.

Je rok 2008. Do zveřejnění záznamů ze Sovího hradu zbývá šestnáct let. Tenhle časový odstup je pro pochopení kauzy podstatný: úřady nedostaly první zprávu o problému až ve chvíli, kdy se o něj začala zajímat širší veřejnost. Věděly o konkrétních místech, rozsahu zásahů i o tom, co se při nich ztrácí.

Odstrašující příklad už v roce 2008

O dva měsíce později, 14. května 2008, českolipské muzeum zveřejňuje další varování. Evidence na 40 kilometrech čtverečních Roverek už čítá 104 nepovolených tábořišť. Autoři uvádějí 90 ověřených v terénu a 51 vážněji narušených skalních dutin. ⁷⁷

Součástí zprávy je české i zahraniční srovnání. České Švýcarsko a Český ráj už odstraňovaly nepovolené kempy a posilovaly dohled, příznivější stav byl i v Saském Švýcarsku a polských Stolových horách. Kokořínsko se naopak objevovalo v domácí i zahraniční literatuře jako příklad selhání ochrany památek. Varování tedy už tehdy přesahovalo místní spor. ⁷⁷

Pět kempů na necelých čtyřech desetinách kilometru čtverečního

Průměr přes celé Roverské skály skrývá shluky kolem jednotlivých převisů. Konkrétní představu dává pětice z Kosteleckých borů: Mamuťák, R7D, Mrtvý dítě, Dannyho kemp a Gaspáčo. Jejich souřadnice v archivním souboru camps.js se vejdou do obdélníku přibližně 540 × 690 metrů, tedy na 0,37 km². Nejde o celý soupis Kosteleckých borů, ale o pět konkrétních jmenovaných míst. ⁷⁸

Od jednoho k nejbližšímu dalšímu kempu průměrně 306 metrů. Z každého z pěti bodů jsme vzali vzdušnou vzdálenost k nejbližšímu z ostatních čtyř a spočítali průměr. Tři z pěti míst mají nejbližší další kemp zhruba 300 metrů nebo blíž. Nejbližší dvojice, Dannyho kemp a Gaspáčo, je od sebe asi 151 metrů. ⁷⁸

Nejbližší soused v uvedené pětici

Místo	Nejbližší další místo	Vzdušně
Mamuťák	R7D (Pérák)	465 m
R7D (Pérák)	Mamuťák	465 m
Mrtvý dítě	Gaspáčo	300 m
Dannyho kemp	Gaspáčo	151 m
Gaspáčo	Dannyho kemp	151 m

Výpočet ukazuje historickou síť včetně odstraněných kempů. Právě jejich další osud dává těmto číslům další rozměr. Pořízek v prosinci 2023 uvádí, že správa odstranila Mrtvý dítě, Gaspáčo a Dannyho kemp — tři z pěti míst na schématu. V listopadu 2024 už ale Hnízdo na nahrávce vypráví o Chalupově pobídce po přednášce správy: obnovovat, co mohou, s dodatkem, že Pořízek to nemůže říct nahlas. ^{49, 73}

Odstraňování se později objevuje v příznivém hodnocení práce správy. Záznam přitom ukazuje, jak se mezi uživateli předává opačné sdělení od strážce. Ve pátém dílu je tento rozhovor k poslechu i s okolním kontextem.

Jak se z problému stane zavedený stav

Ve stejném roce vzniká iniciativa Roverští patrioti. Její zakládací listina usiluje o zachování kempů a jejich tichou toleranci. Pro uživatele je takový cíl pochopitelný: chtějí dál jezdit na místa, která mají rádi. Správa chráněné oblasti ale vstupuje do věci s jiným úkolem. Má posoudit zásahy do území a zajistit, aby pravidla platila také pro oblíbené nebo dlouho používané místo. ³³

Tichá tolerance v roce 2008. Stavba Mamuťáku v roce 2009.

Patrioti chtějí zachovat kempy a „tichou toleranci“. O rok později už fotografie z Mamuťáku ukazují něco podstatně jiného než člověka, který se na noc schová pod skálu: řezání kmenů, jejich přenášení a budování dřevěného posezení. Tři snímky v albu mamutak-lavicky mají v metadatech datum 14. června 2009. Nejde o datování každé fotografie ani o důkaz, že převis předtím nikdo nepoužíval. Jde o přímou dokumentaci prací na vybavení tábořiště. ^{33, 84}

Ivan Brezina stavbu ve své investigaci připisuje Rostislavu „Wolfovi“ Procházkovi a jeho partě. Současně popisuje dohodu z roku 2008, podle níž už další budování nemělo pokračovat. Zakládací listina sama není podepsanou dohodou s Pořízkem; dokládá však, jaký cíl iniciativa prosazovala. Fotografie zase ukazují, co se na Mamuťáku dělalo následně. ^{33, 84, 87}

Správa nezdědila pouze starou tradici. Za jejího působení se chráněný převis dál vybavoval na rekreační kemp. V roce 2020 AOPK uvádí, že na Mamuťáku ani na dalších pěti jmenovaných lokalitách neukládala sankce. Dnes právě tomuto kempu připravuje povolení. Proč je to důležité pro dnešní legalizaci → ^{10, 7}

Česká inspekce životního prostředí tehdy požaduje systémové řešení. Zmiňuje i možnost vyhradit několik regulovaných míst. To ovšem předpokládá rozhodnutí o konkrétním režimu a jeho podmínkách. Dlouhodobá tolerance, při které nikdo pořádně neví, co ještě projde a kdo to bude kontrolovat, takové rozhodnutí nenahrazuje. ¹³

Roky běží a provoz se usazuje. Z opakovaného používání místa snadno vznikne dojem nároku: jezdilo se sem loni, předloni i za předchozího vedení, takže musí být možné jezdit sem dál. Pro úřad je potom každý zásah politicky i osobně nepříjemnější. Naráží na lidi, kteří už své zázemí berou jako samozřejmost a případné omezení jako křivdu. Právě proto záleží na tom, co správa dělá dřív, než se z nepovoleného provozu stane místní zvyk.

Šest míst a jediná odpověď

V červenci 2020 se Ivan Brezina ptá AOPK na šest konkrétních lokalit: Mamuťák, Vlčí doupě, Pařezák, Bombastik, Key-Way a Soví hrad. Chce vědět, jaké sankce v nich byly za porušování zákona o ochraně přírody uloženy od Pořízkova nástupu. Úřad odpovídá, že na těchto lokalitách sankci neukládal. V témže dopise popisuje několik jednání a kontrol, u dalších případných kontrol však nemá dokumentaci. ¹⁰

Ten údaj se vztahuje k vyjmenovaným místům; nevypovídá o každé pokutě v celé CHKO. Přesto je závažný. Mezi šesticí jsou lokality, které se budou v následujících letech znovu objevovat v podnětech, veřejných sporech a úvahách o legalizaci. Stát o nich věděl a jednal o nich, ale na otázku po sankcích za zdejší porušování pravidel odpověděl záporně.

Už v únoru téhož roku Pořízek v iDNES vyjadřuje shovívavý postoj k trampským nocležnám. Veřejnost tak dostává zprávu od samotného vedení chráněné oblasti, že nejde o zásadní problém. Na druhé straně spisu přitom leží dvanáct let staré varování před rozsáhlými škodami. ²⁸

V tomto rozdílu začíná příběh selhání správy. Zákon může na papíře zůstat stejný, zatímco jeho praktický význam mizí v opakovaném ujišťování, že situace není tak vážná. O několik let později už nebude třeba číst mezi řádky. Regionální ředitel sám písemně vysvětlí, proč podle něj cílené kontroly téměř nemají smysl.

Spolupráci s CHKO popisují i vlastní pozdější prameny tohoto okruhu. Sdruženec z podzimu 2018 přímo uvádí peníze pro Patrioty za kosení; letní číslo z roku 2019 popisuje nové vybavení dalších převisů. Přesné výtahy a organizátory najdete ve čtvrtém dílu. ^{89, 90}